Honza Chramosta si s Boleslaví splnil fotbalové přání

Honzo, dneska musíš být stoprocentně spokojený. Utkání jsi rozhodl dvěma góly.

Jasně. Utkání se mi hodnotí velice pozitivně. Dal jsem dva góly, vyhráli jsme 2:0, takže jak já vždycky říkám – značka ideál. Jsem rád, jak jsme do té sezony zatím vstoupili.

Užíváš si ji zatím naplno? Náš tým ještě neprohrál, vedeš střeleckou tabulku ligy. Máš možná i životní formu.

Nevím jestli životní, ale jsem moc rád. Udělali jsme tady nějaký rekord v historii Jablonce, což si myslím, že je obdivuhodné. Navazujeme na práci z minulého roku. A i když se udály nějaké změny, kluci, co přišli noví, dobře zapadli a doufám, že s námi takhle vepředu bude počítat i dál.

Nepřipisuješ zásluhy jen sobě, ale i týmu.

Říkal jsem to i teď v kabině, když mi kluci předávali „jablko“. Já jsem takový ten vrchol té pyramidy – každý má v týmu nějakou úlohu. Hany (brankář Hanuš) nás drží vzadu, obránci pracují neskutečně. Myslím si, že všichni jsme obětaví. Je strašně složité, když se dostaneme do vedení, dát nám gól. Já jsem vepředu od toho, abych tu práci týmu zúročil. To se nám v téhle sezoně daří a myslím, že z toho profitujeme všichni – já i celý tým.

Takže největší vaše síla je v týmové práci?

Jednoznačně. Myslím si, že táhneme za jeden provaz, jak v kabině, tak na hřišti. A to se pak odráží i na hřišti.

Trenér říkal, že sis sám řekl o střídání. Nelákal tě případný hattrick?

Trenér většinou střídá po šedesáté minutě, takže i po půli jsem říkal, že to musím stihnout do šedesáté. Hattrick samozřejmě lákal. Šance tam byla, trochu jsem se tam zlobil na Sébu Nebylu, že mi to nesklepnul. Myslím si, že bych to dával do prázdný. Ale neviděl mě. Pak už nebyl důvod, síly mi ubývaly a na lavičce máme kvalitní hráče, tak jsem je rád pustil do hry.

Na penalty jsi byl určený?

U nás je takové nepsané pravidlo, že penalty proměňuju, takže nebyl nějak extra důvod to měnit. Na penalty si věřím. Nedávno se mě v jednom rozhovoru ptali na životní fotbalové přání. Tehdy jsem to neprozradil, ale bylo to, že bych rád dal gól „Panenkou“. Mojí první myšlenkou bylo, to udělat dnes u první penalty. Ale bál jsem se, chtěl jsem to dát radši na jistotu. Ale u druhé už jsem si řekl, že není na co čekat, a jsem rád, že jsem si to splnil.

Druhou penaltu si tedy počítáš jako vršovický dloubák?

Jo beru to tak. Ptal jsem se v kabině. „Kluci, uznáváte mi to?“ A oni že napůl. Ale já si to počítám, ať už to mám prostě splněné.

Akce před druhou penaltou byla nacvičená, nebo to vyplynulo ze hry?

Nemyslím si. Měli jsme pro tento zápas připravených spoustu variant, ale tohle byla spíš improvizace. Vyhověli jsme si se Sebou (Nebylou), zavolal jsem na něj a dopadlo jak to dopadlo, byla z toho penalta.

Druhou penaltu opět zkoumalo video. Nebál ses, že ji odvolají?

Nebál, jelikož mě bolel celej sestřelenej bok. Věděl jsem, že mě trefil.

Celkově máš u penalt skvostnou statistiku – všechny jsi proměnil.

Prostě si na ně věřím a zatím jsem je vždycky dal. Doufám, že tu sérii ještě natáhnu.

Góly proti tvému bývalému klubu nikdy asi nebudeš slavit, že?

Nebudu no. Mrzí mě to. Před zápasem jsem si říkal, že když dám gól, nebudu ho slavit. Takže jsem rád, že to bylo z penalty, tam euforie není taková, jako když je to ze hry. Nejdůležitější jsou dnes tři body a pořád proháníme pražská „S“.