Aktualita
16
prosinec
2021

300 startů kapitána a jeho nová kniha!


Tomáš Hübschman si v neděli připsal 300. start v české lize. Bezesporu legendární hráč tak ve své bohaté kariéře zaznamenal další významy milník. Byť by ho sám dle svých slov vyměnil za tři body a lepší výkony týmu. Navíc náš kapitán nedávno vydal svou první fotbalovou knihu!

Bylo 30. 7. 2000 a řada současných hráčů Jablonce ještě neměla ani ponětí o tom, že budou někdy hrát ligový fotbal, někteří dokonce ještě ani nebyli na světě. Před 21 lety totiž nastoupil náš kapitán Tomáš Hübschman do svého prvního ligového zápasu v kariéře! A teď má na kontě zápasů v české lize celkem 300! A více jak tři stovky dalších za Šachtar Doněck!

Proti Teplicím jsi nastoupil do 300. utkání v české lize. Na tiskovce jsi mluvil o tom, že tato čísla moc nevnímáš, ale přeci jen ses tímto zařadil po bok dalších velikánů českého ligového fotbalu. Jak to vnímáš teď s odstupem času?

Říkal jsi dobře, že čísla nejsou to prioritní, co by mě zajímalo. Samozřejmě jsem rád, že se mi podařilo těch 300 zápasů odehrát. Nechtěl bych to vůbec na lehkou váhu, ale z druhé stránky bych byl rád, kdybych ten 300. zápas oslavil jinak, než to ve skutečnosti bylo. Má to takovou divnou příchuť a vyměnil bych ten start za tři body a hráli tak, jak bychom všichni chtěli. Bohužel, teď to moc nejde. Tak i proto moc myšlenek na tento milník nebylo.

Mluvil o tom už trenér, odehrál jsi deset let v zahraničí a bylo to přes 300 zápasů, v české lize také 300. Z toho vyplývá, že se ti naštěstí vyhýbala nějaká větší zranění, že?

Je pravda, že nějaká velká zranění se mi celou kariéru vyhýbala. Měl jsem samozřejmě spoustu menších zranění a nějaké výpadky byly. Ale ne tak, že bych vypustil půl sezóny nebo i celou sezónu. To je nějaké určité štěstí. Na druhou stranu se tomu štěstí musí jít nějak naproti. To je jedno z druhým. Dostal jsem příležitost od všech těch trenérů, co mě vedli po celou dobu. A dokázal jsem je přesvědčit, abych na hřišti byl. Musím za to všem poděkovat, že mi dali tu možnost.

Jít tomu naproti znamená poctivá práce v zápasech, tréninku, nějak se pravidelně udržovat a udržovat tělo v dobré kondici, je to tak? Velkou část kariéry jsi strávil v pohárovém režimu anglických týdnů.

Určitě je potřeba poslouchat svoje tělo. V mladším věku 20 až 30 let je to dá se říct trochu legrace, protože tělo reaguje dobře a ten čas strávený regenerací nemusí být tak dlouhý, protože tělo regeneruje rychleji samo. Později už je to trochu jiné. V posledním roce jsem se teď několikrát bavil s bývalým trenérem Mircea Lucescu, tak i on mi hrozně moc pomohl v tom, abych mohl ještě teď hrát. Jeho tréninková i zápasová filozofie vedla k tomu, že jeho svěřenci, moji bývalí spoluhráči, ať to byl Dario Srna, který hrál taky docela dlouho, Fernandinho ještě hraje na nejvyšší úrovní v Manchesteru City nebo Jádson, který ještě hraje v Brazílii. Jsou to sice kluci o kousek mladší než já, ale pořád jsou v profi fotbalu. Dá se říct, že to byla i taková výchova od trenéra a i styl trénování, co nám dával. Vždycky nám říkal, že na to budeme rádi vzpomínat, že fyzické síly, které nabere v mládí nebo věku do 27 let, tak se nám budou hodit v pozdějším věku. Myslím, že i sám na sobě cítím, že to je pravda. Samozřejmě to není tak, že do těch 27 nebo 28 let děláte jen sílu a pak už nic, samozřejmě se v tom musí nějak pokračovat. Přirovnávám to k váze. Jakmile naberete váhu v mladým věku, tak se to pak blbě shazuje. Takhle nějak tomu věřím a snažím se v tom nějak pokračovat.

Berou si z tebe i mladší kluci u nás v kabině příklad, když vidí, že to funguje a nejsou to jen prázdné řeči? Že to je důležité a nesmí se to podceňovat?

Tak to by ses musel zeptat jich (směje se). Samozřejmě bych byl rád, kdyby si z toho kluci něco vzali, nějaké zkušenosti a poznatky, co jsem získal a zažil. A spíš, ať si berou ty pozitivní a ty negativní, ať si vůbec neberou. Myslím, že to není jediná cesta. Každý si musí najít tu svou, protože jsme každý trochu jiný. Někomu k regeneraci stačí sauna, někdo saunu rád nemá a chodí jen do studené vody atd. A to je to, co jsem říkal na začátku, že každý musí poslouchat svoje tělo. Někdo potřebuje víc spát, někdo být zase víc aktivní, aby zregeneroval. Je to o tom, aby si člověk našel třeba po pár letech nějakou svou cestu, které by věřil a držel se jí.

Teď máš za sebou 300 zápasů v české lize. Vzpomeneš si na ten tvůj úplně první ligový start?

Určitě. Bylo to na Bohemce. Asi si nevzpomenu přesně na rok, ale byl začátek sezóny a bylo v létě v Ďolíčku za Jablonec. Nastupoval jsem ve druhém poločase a dá se říct na nezvyklý post pod útočníka nebo skoro jako druhý útočník. A měl jsem obrovskou šanci, když jsem šel skoro od půlky sám na bránu, někde kolem šestnáctky jsem střílel, kdy gólman už skoro ležel a vychytal mě (směje se). Už jsme se o tom bavili, já z toho byl sice nadšený, že jsem měl první start, ale od trenéra moc nadšení nebylo po zápase.

To bylo pod trenérem Hřebíkem?

Jo jo, v tu dobu nás trénoval Jarda Hřebík a samozřejmě byl pro mě úspěch, že jsem se dostal na hřiště. Měl jsem z toho radost, ale zápas jsme myslím remizovali 1:1, pokud se nepletu. A já měl obrovskou šanci v závěru zápasu poslat nás do vedení. Tím, že jsem to neproměnil, tak trenér neměl moc radost.

Takže jsi na první gól v české lize čekal dalších 200 startů.

(Smích). Je to pravda. V prvním zápase jsem nastoupil hodně vysoko, ale potom minimálně prvních sto startů jsem hrál někde na beku nebo později stopera. Na rohy jsem nechodil, takže těch možností dát gól moc nebylo. Proto možná bylo to čekání až do té dvoustovky.

Teď nedávno vyšla tvoje nová kniha Nenápadná hvězda. Jaké jsou zatím ohlasy?

Musím říct, že ti, co měli možnost se s knihou nějakým způsobem seznámit nebo ji přečíst, tak jsou ohlasy příjemné. Vesměs pozitivní, s negativním ohlasem jsem se ještě nesetkal (třikrát zaklepe na stůl) a doufám, že ani nesetkám. Je to psané formou rozhovoru od začátku mého života plus minus do této doby. Nemyslím si, že by bylo i uvnitř něco negativního. Samozřejmě, ne každému se to musí líbit, někomu se to bude číst dobře a jinému tolik ne. To ale já neumím moc posoudit, nejsem velký čtenář. Uvidíme, snad to zůstane u těch pozitivních ohlasů. A třeba to někomu pomůže a dodá sebevědomí, že nejen „bohatí“ a lidé, kteří jsou vyvolení, můžou hrát fotbal a dostat se třeba do zahraničí nebo reprezentace. Je to spíš takhle napsané a doufám, že to někomu pomůže.

Co vedlo Tomáše Hübschmana napsat knihu? Měl jsi nějakou inspiraci?

Abych řekl pravdu, tak jsem to dlouho zvažoval, jestli do toho vůbec jít. Je samozřejmě hezký, že po mě něco zůstane, ale na druhou stranu mi to přijde možná trochu předčasné. Mám to spojené s tím, že napíšeš knihu a něco končí. Jsem si samozřejmě vědom, že fotbalová kariéra nebude dlouho trvat a taky se to blíží ke konci, protože věk se nedá zastavit. Ale život nekončí a dalších věcí v životě bude zase dost. Je pravda, že hodně toho zajímavého mám s fotbalem za sebou a psát osobní život by už nebylo pro čtenáře tak zajímavé. Takže jsem to vyhodnotil tak, že to uděláme teď i s tím ohledem, že to může třeba někomu pomoct dodat nějaké sebevědomí a bude si ten člověk víc věřit v tom, že i z chudších podmínek nebo menšího klubu dá dostat ještě i dál. Každý fotbalista má nějaký svůj příběh a když si vzpomenu třeba na Honzu Kollera, tak to je taky neskutečný. I v pozdějším věku začal hrát a je to stále náš nejlepší reprezentační střelec.

Bude podle tebe trvat dlouho, než ho někdo překoná?

Já si myslím, že Patrik Schick má dobře našlápnuto, ale samozřejmě je to dost branek, co Honza dal. Musí se zase seběhnout nějaké štěstí, fotbalová kvalita, zdraví a hlavně výkonnost. Nejen jednotlivce, ale celého týmu. Střelci jsou samozřejmě nejvíce vidět, ale bez týmu a jeho servisu by to těžko dosahovali.

Jsi mistr Evropy do 21 let, broznový z EURO v Portugalsku. Dozví se čtenáři v knize i nějaké detaily a zákulisí těchto úspěšných tažení národního týmu, který v té době patřil k tomu nejlepšímu v Evropě?

Nevím, jestli úplně detaily, ale jsou tam témata okolo šampionátů. Je tam všechno od mládeže Sparty, kde jsem odchovanec, tak potom přes jednadvacítku, reprezentační áčko Jablonec, Spartu, myslím i Zlín tam je. Šli jsme cestou podle věku, jak to přicházelo a jak se věci udály. Určitě je tam i povídání o mistrovstvích. Je tam i EURO 2012, Šachtar, zpátky zase Jablonec.

Související zprávy


Sdílej


Výhody registrace

  1. Pravidelný newsletter do emailu. Už vám nikdy nic podstatného neunikne!
  2. Přístup do diskuzního fóra.
  3. Možnost klást dotazy vedení klubu.
  4. Účast ve speciálních soutěžích o ceny (pouze pro registrované).
Registrace zde

Facebook

Twitter


O webu | GDPR | Kontakt | RSS | Nastavení cookies

© 2014-2022 FK Jablonec. Všechna práva vyhrazena.