Kyperské soustřední FK BAUMIT Jablonec očima klubového lékaře Libora Hanuše

Fotbalisté FK BAUMIT Jablonec v pondělí 2. února v 10.30 hodin odletěli na Afroditin ostrov Kypr. Bezprostředně po svém příletu napsal své první postřehy klubový lékař MUDr. Libor Hanuš

„O dnešním dni je těžké napsat cokoli zajímavého. Výprava na Kypr na zimní tréninkový kemp čítá třiadvacet hráčů a sedm členů realizačního týmu. Vyrazili jsme ráno v půl osmé ze Střelnice na Ruzyň a odtud Airbusem do Larnaky. Let trval přibližně tři hodiny. Z letiště je to do Nagia Napy asi tak 50 km po dálnici. Byli jsme tam asi tak poosmé. Z toho asi pošesté na stejném místě. V letošním hotelu (Grecian Bay) jsme byli s trenérem Petrem Radou předloni a před předloni. Hned vedle je hotel Melissi, kde jsme byli třikrát předtím a ještě kousek vedle na vyvýšeném ostrohu je hotel z loňska. Jméno tohoto hotelu jsem zapomněl. Jsem docela líný se tam teď večer projít a oživit si jeho název. V každém případě je ten letošní hotel lepší než loňský. Je zde více možností na rehabilitaci a také zařízená posilovna. Co se týče soupeřů, pak máme hrát snad čtyři zápasy a nejbližší by měl být 5. 2. s Vihrenem Sandsandi. Vypadá to, že počasí budeme mít na soustředění solidní. Dnes bylo 18 st.C, polojasno a předpověď tak do pátka vypadá velmi nadějně. Zdravotní stav hráčů je dobrý. Akutní traumata z posledního zápasu (Farkaš a Mesanovič kotníky a Huberův nos) se rychle hojí a chroničtí marodi (Klapka a Loučka) se v očekávání měkkých terénů a teplejšího počasí též rychle vylepšili. Bylo by ideální, kdyby takováto zdravotní idylka vydržela až do příštího čtrvrka. Takže to jen na úvod. Prostě dnes nic zajímavého. Vlastně takový obyčejný nudný den. I když pro mne zase až tak nudný nebyl. Seděl jsem v letadle u okénka kousek za křídlem. Při pohledu jeho výkyvy a vibrace při letu v 10 kilometrech nad zemí mi připadá jako malý (nebo spíše velký) zázrak, že se nezlomí nebo neurve rovnou celé. Ať si statistici říkají co chtějí o tom, že je pravděpodobnost smrti daleko větší , když se jede někam automobilem. Přesto vždy, jak letadlo dosedne na ranvej a zpomalí na rychlost právě toho automobilu, tak se cítím jako nově narozený. Vždy si v letadle opakuji: "Kam se stále prďolíme, proč nesedíme doma na zadku". Teď je to ale zbytečná úvaha, protože zpátky je to zase letadlem! Příště tedy, až se stane něco zajímavého. Třeba po nějakém mači.