Odešel golman Jarda Vávra

V sobotu zemřel dlouholetý brankař Jablonce Jaroslav Vávra. Poslední rozloučení proběhne v úterý 30. června v 10 hodin v obřadní síni jabloneckého hřbitova.

V historii jabloneckého fotbalu byli dva golmani chytající stylem „Schroif“ nebo „kočka“ chcete-li. Jirka Zemler, ten nedávno oslavil krásnou životní sedmdesátku a Jarda Vávra, který si svoje kulatiny s číslem 70 plánoval na příští rok a všem razantně sděloval, že se postaví do brány a svým věhlasným spoluhráčům i protihráčům ještě chytí exhibičně nějakou tu“pentli.“ A vyjedná si prý vyhřívaný trávník kdyby náhodou v den narozenin – a tou byl Štědrý den – bylo moc sněhu …

Jardu v zimě 1968 nasměroval do Jablonce věhlasný trenér Karel Kolský, ten si ho pamatoval právě ze své trenérské štace v Úpici kdy mrštnému golmanovi doporučoval, aby ubral s trubkou a přitlačil s fotbalem. Jarda poslechl a po krátkém intermezzu v Hradci Králové, kde však tandem Jindra-Paulus byl nepřekonatelnou překážkou, poslechl Kolského volání a Oldovi Polákovi přestupní lístky podepsal. Svůj první zápas za Jablonec odchytal ve Vlašimi a velmi brzy se stal pro jablonecké soupeře překážkou k nepřekonání. Byl skvělým lapačem penalt a v dobách, kdy rozhodující penalty po nerozhodných utkáních střílel jeden určený hráč- v Jablonci to byl Ruda Svoboda – byl Jablonec v republice skoro neporazitelný. Jarda určitě nějakou lapil no a „Houba“ zase penalty sázel do sítě s naprostou neomylností. Však se o tom přesvědčila i Ježkova Sparta a to konce na vlastní půdě ! Bylo ho všude plno, stejně jako se mrskal v jablonecké bráně tak nezapomněl na svoje civilní zaměstnání, kterému se v tehdejších dobách pseudoprofesionalismu věnoval naplno a dosáhl ve svých Autobrzdách významné postavení srovnatelné s tím, jaké si vydobyl v jablonecké bráně.

Jeho jablonecká kariéra byla silně ovlivněna zraněním, které utrpěl v utkání druhé celostátní ligy když mu pardubický Lněnička spadl na nohu a byla z toho zlomenina. Jeho náhradníkovi Milanu Hamanovi se další zápas přiliš nevyvedl a tak přišel v roce 1970 ze Slávie do jablonecké brány Jirka Vošta. Ten, stejně jako později další exslávista Zdeněk Jánoš se stal velkou postavou mužstva trenéra Nováka a Jardův come back do pozice jedničky se už nevydařil byť ještě celou řadu zápasů skvěle odchytal. I v Jablonci občas na zájezdech vytáhl svoji oblíbenou trubku a když byla stará garda svého času na zájezdu ve Španělsku, tak se na jeho koncertování v putyčce „U Xaviho“ všichni těšili. Byl plný elánu, nasazení, organizoval, dirigoval a samozřejmě chytal v dresu staré gardy LIAZ a je také jeho velkou zásluhou, že se ta slavná federálně-ligová parta schází prakticky dodnes, jsou to stále kamarádi jak v dobách, kdy zápolili o ligové body v jabloneckém dresu.

Smutná zpráva se v sobotu rozšířila mezi řadu jeho spoluhráčů, nejsmutnější ze všech smutných co mohou být. Jarda Vávra zemřel.

Určitě si mohu dovolit jménem všech spoluhráčů i přátel poděkovat Jardovi za ta skvělá léta pro jablonecký fotbal, za osobitost a zápal kterým se z rodilého Úpičáka stal roduvěrný Jablonečák. Jarda Vávra je dalším z celé plejády jabloneckých golmanů co si zachytají už pouze tam někde nahoře a snad se tam kluci i dohodnou, kdo byl ten nej. Jardo, děkujeme a nezapomeneme.