V dalším z dílů, v kterých vám postupně představujeme jednotlivé činovníky a postavy spojené s jabloneckým fotbalem narážíme na fyzioterapeuta Michala Fuksu.
Odkud pocházíte?
Z Kostelce nad Orlicí. Sice je to nedaleko od Hradce, ale kousek to je i do Orlických hor, takže se dá říct, že tam jsou o něco menší kopečky než tady v Jablonci.
Dříve u ligových mužstev působil masér, dnes fyzioterapeut. Jaký je v tom rozdíl?
Rozdíl je poměrně veliký. Zatímco masérem se stanete po absolvování třeba čtrnáctidenního kursu, fyzioterapeutem se stanete po vystudování vysoké školy. I když je u masérů spousta šikovných lidí, tak se někdy pouští do takových věcí, do kterých by se pouštět vůbec neměli a může to i uškodit.
Takže srovnávat fyzioterapeuta s masérem v žádném případě nejde.
Dám příklad. Když třeba budete po mozkové příhodě,fyzioterapeut si udělá rozbor vaší nemoci a na základě toho rozboru provede nějakou terapii. Na tomto konceptu s tím člověkem pracuje a nedokážu si představit, co by s ním dělal masér. Ta praxe a vzdělání jsou dvě odlišné věci. Masér je pro mužstvo potřeba, ale s hráčem by měl pracovat jen při únavě po zátěži. Regenerace je velmi důležitá. Ale když přijde nějaké zranění, které potřebuje fyzioterapeutickou péči, tak tam už by měl zasáhnout fyzioterapeut.
Jak byste ve zkratce pojmenoval fyzioterapii?
Je to jedna z možností, jak člověka dostat zpátky z nějakého zranění do optimální kondice.
Jak jste se k tomuhle zajímavému oboru dostal?
Vždycky jsem chtěl dělat něco kolem sportu a tohle mi přišlo po mém osmiletém studiu jako nejbližší. Zajímala mě anatomie člověka a jeho funkce. Po nějakém čase jsem však zjistil, že každý má představu po vystudování dělat něco kolem sportu, ale ono je to úplně obráceně. Chodíte na praxi do nemocnic, setkáváte se s klienty, kteří mají problémy podobného charakteru a sport k tomu přišel spíš okrajově. Takže já jsem ve finále dělal jak v soukromém,
tak i ve státním sektoru a nakonec to dopadlo tak, že jsem se dostal ke sportu a toho nelituji.
Kde se tento obor studuje?
Na vysokých školách jsou buďto pod lékařskými fakultami, já jsem ho studoval v Praze na Tělovýchovné fakultě. Tam učí různí lékaři. A co se týká té náplně, tak fyzioterapie je obor sám o sobě velmi pestrý. Můžete se věnovat čemukoliv, ale musíte mít základy jak z ortopedie, tak i z interny a chirurgie a musíte znát i všechny diagnózy.
Takže fyzioterapeut je u mužstva téměř i lékařem?
Dá se to i tak říct. Ale to neznamená, že si troufnu na všechno. U nás v Jablonci to chodí tak, že tady má každý své místo. Máme dva lékaře, MUDr. Libora Hanuše a MUDr. Radka Fejgla, a s nimi spolu s mým kolegou Zdeňkem Novosadem vše konzultujeme. Když to pospíchá, tak se domluvíme buď po telefonu, nebo docházíme během týdne na tréninky a kontrolujeme stav hráčů. A na základě konzultací si potom řekneme, jak bude dále probíhat jejich léčení.
Ale u mužstva působíte i jako masér?
Ano, tak to je a má to tak i být. I to je součástí přípravy. Ale neradi slyšíme, že nám někdo řekne, že jsme maséři.
Proč jste se rozhodl pro Jablonec?
Působil jsem v mládežnickém středisku na Spartě. Volal mi kamarád, že do Jablonce shánějí fyzioterapeuta. Skončilo to tak, že mě kontaktoval pan Pelta a po společné schůzce jsme se dohodli na spolupráci.
Máte kromě působení v FK také soukromou ordinaci?
Práce ve fotbalovém klubu je časově náročná, takže zatím ne.
Věnujete se jen prvoligovým hráčům nebo také juniorce a mládežníkům?
Starám se jen o ligové áčko, ale když přijde někdo z B týmu, tak vyjdu po konzultaci s trenérem hráčům vstříc.
Jakému sportu se věnujete vy?
Vždycky mě spíš táhly bojové sporty. Dřív jsem dělal karate. Když jsem studoval v Hradci, tak jsme tam měli oddíl, který trénovali kluci ze zásahové jednotky. Chtěl jsem se věnovat triatlonu, ale bohužel mi to nějak nevyšlo. V současné době se bojím o své ruce, takže kontaktní sporty nepřipadají v úvahu. Dělám takovou tu klasiku, jako je lehké posilování, kolo a pomalu se dostávám do plavání. Když jsem pracoval v Praze, tak jsem byl osobním trenérem ve fitness.
A když se zeptám na fotbal, tak se dozvím tu samou odpověď jako od vašeho kolegy doktora Fejgla?
Asi to tak bude. Dřív jsem se o fotbal stejně jako Radek nezajímal, ale v současné době musím říct, že čím déle u něho jsem, tím víc se mi líbí a jakmile se do toho prostředí dostanete, tak vás vtáhne. Staráte se o zdraví fotbalistů a při trénincích pozorujete fyziologii pohybu a je dobré, že si po něm můžete vyhodnotit, které části těla jsou nejvíc přetížené a to mi potom při práci s hráčem usnadní spousty práce.
Co třeba ofsajd. Poznáte ho?
Tak s tím mi ještě kluci občas musí poradit, ale lepší se to. Od hráčů jsem už pár školení dostal, abych nebyl mimo mísu. Pořád jsou však věci, o kterých úplný přehled nemám.
Jak se v jabloneckém prostředí cítíte?
Musím říct že dobře. Je tady příjemné, řekl bych rodinné prostředí a čím víc u mužstva jsem, tím víc jsem zainteresován do dění.
Svěřují se vám hráči?
Můj věkový odstup od nich není velký a někteří hráči tu jsou i starší než já, takže bych neřekl, že se mi svěřují se vším a že já jsem ten, kdo by jim měl radit. Ale v kolektivu jsem už nějaký čas a všichni k sobě máme blízko a s některými záležitostmi třeba i přijdou.
Jan Bendl
