Jabloneckou derniéru na lavičce FK BAUMIT Jablonec má za sebou šedesátiletý trenér František Komňacký, který v Jablonci trénoval od podzimu roku 2007, kdy zde vystřídal Luboše Kozla.
V sezoně 2009/10 vybojoval pro Jablonec historicky nejlepší příčku v lize (druhé místo) a s týmem postoupil do finále poháru, v němž zelenobílí podlehli Plzni 1:2. O rok později dovedl tým na bronzový stupínek Gambrinus ligy. V roce 2004 získal František Komňacký titul s Baníkem Ostrava, působil také v ruském Rostovu, v Žilině, Púchovu a Ružomberoku, v Drnovicích, Zlínu, Slovácku či Poštorné. V české lize koučoval 224 zápasů. Od října roku 2009 je František Komňacký rovněž asistentem u reprezentace, se kterou vybojoval postup na blížící se mistrovství Evropy.
Kdy došlo k Vašemu pevnému rozhodnutí, že v Jablonci skončíte?
To rozhodnutí zrálo s tím, jak se nedařila jarní část soutěže. V případě, že bychom dnes hráli o Evropu, asi by to nebylo na stole. V okamžiku, když jsem cítil, že nehrajeme dobře a nesplníme cíl, rozhodnutí ve mně uzrálo. Sice jsme první tři jarní kola neprohráli, ale ani tehdy jsme nehráli dobře. A když přišly neodpustitelné porážky s mužstvy, která jsou horší, musí z toho člověk vyvodit důsledky. Na podzim jsme také některé zápasy výsledkově příliš nezvládli, na druhou stranu zápas se Spartou doma byl hodně kvalitní, možná to byl jeden z nejlepších zápasů v lize. Na podzim bych problém neviděl, v té době jsme neztráceli. Rozhodnutí uzrálo v okamžiku, kdy jsem nabyl přesvědčení, že v Jablonci poháry neuhrajeme, i když jsme se snažili vrátit tým na vítěznou vlnu, do boje o třetí místo, nezdařilo se a já se rozhodl, že odejdu.
Rozhovor jste označil jako nekrolog, opravdu to tak cítíte?
Samozřejmě jsem to hyperbolizoval. Spíš to má znamenat označení mého posledního rozhovoru do zpravodaje, poslední interview. Je to svým způsobem i taková poslední mediální tečka za mým působením v Jablonci. Rozumím, že to je má povinnost vůči jabloneckým fanouškům a rád se podělím o pocity, které zrovna nyní nejsou úplně nejpříjemnější. Konec jara není nejlepší, ale z druhého pohledu necelých pět sezon v Jablonci patří mezi úspěšné období.
Do Jablonce jste přišel na podzim roku 2007, kdy jste tým přebíral v nelehké situaci a dokázal splnit cíl, kterým byla ligová záchrana.
Přišel jsem v době, kdy se Jablonci nedařilo, tedy období, kdy se trenéři mění. Když se daří, není důvod trenéra vyměnit. Jablonec byl na sestupové příčce, věděl jsme do čeho jdu, nebyl jsem tak daleko, abych ztratil kontakt s českou ligou. Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Osoba majitele klubu Miroslava Pelty a silný hráčský kádr mě utvrzovaly v přesvědčení, že tu ligu pro Jablonec zachráníme. S tím jsme do toho šli, žádné jiné cíle v tom okamžiku nebyly. Poté nastal generační proces v kádru. na můj vkus tady bylo příliš mnoho hráčů za zenitem své výkonnosti. Od začátku jsme se snažili zabudovávat do mužstva typy hráčů, kteří by odpovídali současným trendům, byli dynamičtější, mladší a důraznější. Proto jsme se rozloučili s hráči, kteří klubu tolik dát nedokázali.
V následující sezoně jste kádr stabilizoval a přišly i úspěchy.
Lze to tak říci. Druhou sezonu bych nazval stabilizační, kdy jsme chtěli upevnit herní systém, stabilizovat výkonnost. Předvedli jsme první slušné, ale i špatné výkony. Mluvili s hráči, chtěli, aby Jablonec hrál svůj fotbal, měl svůj styl a myslím, že druhá sezona se z hlediska postavení v tabulce zlepšila. Skončili jsme pátí, a to bylo potvrzení toho, abychom po započaté cestě šli dál. Říkal jsem, že ve třetím roce musíme myslet na vyšší cíle než jen hrát klidný střed tabulky. To se nám i zásluhou dobré práce při posilování mužstva podařilo. Třetí sezona byla asi nejlepší, do konce soutěže jsme hráli o mistra, skončili druzí, vybojovali Evropskou ligu, finále poháru. To mělo a má pro každého trenéra i fotbalistu svoji důležitost. I ve čtvrtém roce jsme patřili mezi mužstva, jež mají nadprůměrnou kvalitu. Třetí místo bylo zasloužené. Hráli jsme dobrý fotbal, který měl svoji tvář, zejména v ofenzivě, kde jsme hráli líbivým aktivním způsobem, dali hodně branek, měli nejlepšího střelce a nebyl důvod, abychom ani v sezoně letošní nepřemýšleli na jiný cíl, než jsou evropské poháry.
To se nepovedlo, vinou špatného jara jsme ztratili kontakt s mužstvy před námi, která odskočila daleko od nás. Všechno úsilí jsme upřeli k poháru, ale ani tam jsme bohužel neuspěli. Sparta dokázala být o ten gól, dva lepší. To navodilo pocit, že je potřeba se sebekriticky podívat na svou práci. Cítil jsem, že jsme se zastavili a žádný posun nepřicházel. Naše hra postrádala potřebnou kvalitu, jiskru, náboj a vzhledem k tomu, že jsem Jablonci za mnoho vděčný, tak jsem z toho vyvodil pro sebe důsledek, že klubu pomohu, když uvolním místo. Uvolnit místo člověku, jenž bude schopen ledacos změnit, nebo dokáže mužstvo znova nastartovat. Všichni si přejeme, aby se to podařilo. Jablonec je ambiciózní klub s vynikajícím majitelem, kvalitní organizační strukturou, zázemím a velmi dobrým hráčským kádrem. Jsem přesvědčen, že pokud se nic zásadního nezmění, je oprávněným předpoklad, že můj nástupce naváže na úspěšnější část mé práce a vrátí Jablonec do Evropské ligy.
Kde jsou příčiny slabších jarních výkonů?
Když se daří, nemusí se člověk na práci ani soustředit. Když se nedaří a místo na 100, pracujete na 200 procent, efekt to rovněž nepřináší. Fotbal není obyčejná práce, je to hra, má své zákonitosti a hrají zde roli věci jako štěstí nebo náhoda. Pokud se mužstvu daří, vše jde bez problémů. Jenže nastane období, kdy se tým dostane do herní krize, ne všem hráčům se daří, přijdou zranění, pokles formy,a to postihlo i nás. Mnozí hráči nedokázali navázat na výkony podzimu, mám na mysli mladší hráče, kteří byli důležitým spojením v mužstvu (Kopic, Jablonský, Beneš). Nezvládali jsme obrannou fázi hry. Dopředu byla poměrně slušná, patříme mezi mužstva, která dala nejvíce gólů, máme Davida Lafatu, stroj na góly. Jenže hra obranné čtveřice byla slabá. Pokud s papírově slabšími mužstvy, jako jsou Příbram nebo Žižkov, dostaneme čtyři góly, je něco špatně. Svědčí právě o tom, že obranná fáze nebyla v pořádku, a pro nového trenéra to je námět k zamyšlení. Do budoucna budu Jablonci dál fandit, přát mu, aby se vše vracelo do lepších kolejí. Podle mého je nutné, aby do klubu přišel jeden či dva obránci, kteří by vyztužili obrannou fázi. Příčin jarního neúspěchu může být víc, někdy o tom rozhodují detaily. Svou roli může hrát i odchod Jožky Webera a majitele Miroslava Pelty do Prahy. Ale hlavní příčinu vidím v kádru. Hráči se na jaře nepotkali s tou správnou formou, kvalita naší hry výrazně utrpěla a dostali jsme se na neúspěšné sedmé místo, které neodpovídá možnostem mužstva.
Na lavičce jste byl takřka pět let, které momenty máte nejvíce vryty do paměti?
Našlo by se jich víc. Především jsou to okamžiky, jež rozhodovaly o tom, zda postoupíme v Evropské lize. Dvě domácí výhry nad Spartou nebo se mi vybaví Pekhartova tyčka, která možná rozhodla o tom, že Jablonec nezískal svůj historicky první titul. V paměti mám zápasy s Alkmarem, ale zajímavých zápasů bylo daleko víc. Nejsou to ovšem jen okamžiky ze zápasů. Na Jablonec budu vzpomínat celkově v dobrém. Práce tady mě bavila a myslím, že měla smysl.
Tato slova potvrzují i fakt, že jste byl vyhlášen fotbalovým trenérem roku a stal se asistentem národního celku. Třikrát jste byl vyhlášen trenérem okresu Jablonec, jak takové ankety vnímáte?
Jsem za takové ocenění vděčný, ale vnímám jej i jako ocenění mých spolupracovníků a hráčů. Byl jsem jen představitel kolektivu, který získal oceněný v rámci českého fotbalového hnutí. Co se týče reprezentace, byl jsem požádán hlavním trenérem Michalem Bílkem, abych se stal jeho spolupracovníkem. Toho všeho jsem mohl dosáhnout jen díky zázemí, které jsem v Jablonci měl.
Co pro Vás Jablonec znamená?
Prožil jsem zde čtyři a půl roku a to je kus života. Pokud někde trávíte tolik času, jste s tím místem spojen navždy. V paměti mi zůstane prostředí a lidé v něm. Trenérský život není o tom, že dvě hodiny odtrénujete a potom zalezete. Poznal jsem zde mnoho lidí, kteří obětavě pracují nejen pro klub, pro fotbal. Jablonec není městem sportu, ale sportujícím městem. Je zde mnoho sportovních odvětví na špičkové úrovni, ale hlavně zde žijí lidé, kteří sport nesledují jen pasivně, ale provozují aktivně.
Jak jste se vypořádal s dlouhou jabloneckou zimou?
To byla jedna z věcí, která mě znervózňovala. Věděl jsem, že se na jihu trénuje na normální trávě, všichni měli podmínky lepší než tady. My v tom lepším případě odjeli do Lipníka asi hodinu cesty. Vždy jsem se obával, zda jsme dobře připraveni na soutěž. Podmínky byly specifičtější a možnost přípravy v porovnání s jinými horší. Kupodivu vstupy do jarní části se nám vydařily nad očekávání, a to bylo příjemné zjištění, přestože jsme na přírodní trávě trénovali poprvé nebo podruhé. Trénování na sněhu je složitější, i když má své kouzlo a někdy je legrační.
Rukama Vám prošlo mnoho hráčů, které z nich byste vybral jako klíčové?
Klíčový byl jednoznačně Lafata. To je profesionál, žije fotbalem, dokáže se nachystat na každý zápas. Když k nám přišel, byl sice zklamaný ze zahraničního angažmá, postupně se ale dostával do formy, dvakrát po sobě se stal nejlepším střelcem, a to vyneslo pozvánky do reprezentace. Tento hráč jde za gólem s velkým zaujetím, s důrazem, jaký se nevidí. Michal Špit má podobný přístup jako David. Ve svých letech si udržuje fyzičku, dokázal nás podržet ve většině zápasů. Dalšími hráči jsou ti, kteří tvoří páteř mužstva. Trošku nedoceněný jabloneckými fanoušky i médii je Luboš Loučka, mnoho lidí jeho práci nevidí, ale pro tým je takřka nepostradatelný.
Už máte jasno, kde budete od léta trénovat?
Vážím si každé nabídky, kterou dostanu. Několik variant je ve hře, ať jsou to domácí nebo zahraniční, ale nebudu předčasně nic ventilovat.
Sezonu zakončíte v reprezentaci na Euro 2012, jak se těšíte?
Těším se, těšíme se my trenéři, hráči, ale i fanoušci. Máme to, jak se říká za humny. První společný sraz máme týden po posledním mistráku a formu budeme ladit v Rakousku na přípravném kempu. Je na nás, abychom hráče připravili tak, aby navázali na slušné výsledky, které jsme předváděli na závěr kvalifikace. Přejeme si, aby naše vystoupení bylo důstojné a hráči udělali fanouškům radost, protože český fotbal potřebuje pozitivní zprávy a reklamu. Kdo jiný by se o to měl zasloužit než Čech, Rosický a další špičkoví hráči, které fanoušci obdivují.
Jan Bendl
