Sedmnáctiletý brankář FK BAUMIT Jablonec Martin Krásný patří mezi velké talenty jabloneckého fotbalu. V současné době je oporou A dorostu a své místo má i ve fotbalové reprezentaci hráčů do 17 let, se kterou neúspěšně bojoval o účast na mistrovství Evropy této věkové kategorie.
Martin Krásný začínal s fotbalem v pěti letech, když ho na nábor do Chance arény přivedl táta a strýc. „Tehdy mě viděl Vladimír Svítek, chvilku mě pozoroval a pak řekl,ty jsi snad fotbal nikdy nehrál, neumíš kopnout do míče. Měl pravdu. Tehdy mě vzal jen proto, že jsem byl rychlý.S míčem jsem neuměl, ale každému jsem utekl," vzpomíná na první setkání s fotbalem mladík. První měsíce v klubu spíše proseděl na lavičce, když šel na hřiště, míč se od něj odrážel. „Na hřišti jsem nic neudělal, spíše jsem hráče držel.
Nyní mi to všichni předhazují a vzpomínají, jaké jsem byl ze začátku kopyto," prozrazuje s úsměvem a sebekriticky brankář, jenž ví, že mnoho nechybělo a v klubu skončil.
„Když jsme dostali trenéra Josefa Mičku, tak mě chtěl vyhodit, protože fotbal neumím hrát. To jsem zjistil někde před dvěma roky. A proč to neudělal? Jednoho dne, když jsme byli v tělocvičně, ptal se, kdo chce do brány, všichni se hlásili, ale nakonec vybral mě, protože jsem byl vysoký. Ani v brance to však zpočátku nebylo lepší než ve hře. Nechytil jsem vůbec nic a spíš jsem seděl na lavičce jako druhý gólman. Občas jsem si zachytal, ale nepodal jsem žádný extra výkon. Čím jsem byl starší, tím jsem v chytání nacházel větší zábavu. Sám jsem trénoval, skákal po míči a pomalinku se zvedal ode dna. Vyrovnal jsem se gólmanům, začal chytat častěji i v B žácích. Nebyl jsem nejlepší, ale průměrný gólman,"ohlíží se zpět Krásný.
Další motivací pro jeho zlepšení byl přechod do kategorie A žáků, kam přišel i nový brankář ze Stráže pod Ralskem. „Začal jsem vnímat konkurenci a věděl jsem, že když nemáknu, nepůjde to a budu sedět na lavičce, což jsem nechtěl. Začal jsem víc trénovat, víc jsem o všem přemýšlel a ke všemu přistupoval úplně jinak. Snažil jsem se ze sebe dostat maximum, a to ocenil i trenér A žáků Per Bulíř," vzpomíná reprezentační brankář.
V lize žáků skončil tým jabloneckých žáků druhý, Martin Krásný odchytal většinu zápasů. V té době přišla nabídka na zastupování od manažera Zdeňka Nehody. „Překvapila mě i potěšila," přiznal brankář. Nabídku přijal a začlenil se do rodiny talentovaných hráčů a zkušených fotbalistů, které tým kolem Nehody zastupuje. „Pokud vím, tak mě pro ně objevil Zdeněk Machoň. Byla to pro mě další motivace a tehdy jsem si poprvé uvědomil, že by mě mohl fotbal víc než bavit, ale jednou třeba i uživit."
Z A žáků přešel do mladšího dorostu, ale nakonec skončil v týmu Romana Skuhravého, kde hrál s o dva roky staršími spoluhráči. Nejprve jsem měl obavy, hrát soutěž s o tři roky staršími kluky, ale nakonec se obavy rozplynuly. Trenér Roman Skuhravý nikomu nic nedaruje svými postoji a názory dokáže hráče správně vyburcovat a mě osobně to velmi motivuje. Je pedant. „Někdy dělám všechno špatně, ale je to pro moje dobro, abych si uvědomil chyby. Vím, čím vším si prošel on, má zkušenosti a jeho rukama prošli kluci,kteří dostali šanci v ligovém týmu (Kubista, Pavlata, Just). Snaží se z nás dostat to nejlepší," říká brankář.
Velký dárek dostal ke svým šestnáctým narozeninám. „Přesně v den mých loňských narozenin jsem dostal pozvánku do reprezentace na zápas do Norska. Sám sebe jsem se ptal proč já, takový „vesnický gólman". Radost jsem měl a odchytal zápas, ve kterém jsem dostal dva góly. První do šibenice a druhý po akci tři na jednoho. Nic jsem nezkazil, přesto trenér brankářů Petr Kouba říkal, že to vidí tak na reprezentační trojku. Nevadilo mi to, byl jsem šťastný, že jsem tam byl." Poté jel Martin Krásný na soustředění s nároďákem, na kterém se snažil ukázat, co vše v něm je. „Snažil jsem se víc trénovat, ukázat co umím. Odjeli jsme na přátelák do Chorvatska. Chytal jsem druhý zápas, jenž jsme sice na rozdíl od prvního, který skončil 3:3, prohráli 1:0, ale myslím, že jsem chytal na úrovni. Trenér Kouba i Czaplár byli spokojeni," kvitoval brankář. Cestou autobusem si k němu přisedl trenér Kouba a sdělil mu, že pojede s reprezentací do Kazachstánu bojovat v kvalifikaci na ME. „Měl jsem radost, věděl jsem, že se musím zlepšit, že to nebude žádná sranda ani nebude žádný prostor na chyby. Chtěl jsem ukázat, co ve mně je, ale byla to chyba. Nechytal jsem uvolněně, sice jsme vyhráli 2:0, ale nepodal jsem extra výkon. Nebyl jsem vidět, byl jsem zakřiknutý a druhý a třetí zápas odchytal Radim Jehlička z Hradce a já si tam týden odseděl na lavičce," vzpomíná smutně brankář.
Na zimním soustředění s nároďákem sice neoslnil s fyzickou kondicí, ale práce rukou a nohou byla hodnocena kladně. „V lednu jsme měli další sraz na turnaj v La Mingu ve Španělsku, kde hrál místní celek, my, Slovensko, Norsko a Švédsko. Chytal jsem druhý zápas proti Slovákům. Vyhráli jsme 2:1, gól jsem dostal z penalty, chytil dvě tutovky, ale pořád to nebylo dost. Třetí zápas jsem nechytal," vrací se do Španělska ve vzpomínkách Krásný.
Tajně doufal, že by mohl jet na závěrečný podnik kvalifikace do Lucemburska a jeho přání se mu splnilo. „Čekali nás tři zápasy, s Poláky, Lucemburskem a Běloruskem. Proti Polákům jsem nechytal, prohráli jsme 0:2, a poté se trenéři rozhodli, že dají šanci mně. Byl jsem klidný, práce jsem moc neměl, nějaké míče a centry jsem stáhnul a v poslední minutě za stavu 2:0 dostal gól, který nic neřešil. Důvěru mi dali i proti Bělorusku, zápas skončil 0:0, ale to už bylo jasné, že na ME postoupí Poláci," neskrývá velké zklamání z vyřazení Martin Krásný. „Byla to velká šance někam se dostat, takových šancí moc nebude. Další nejbližší šance bude až dorostu do reprezentační 21, ale kdo ví, zda v ní stále budu."
Martin Krása na sobě stále pracuje, fotbal ho baví. „Vím, že bych se jím mohl někdy živit. Kdo má to štěstí, že je mu práce koníčkem? Je pravda, že tomu od malička věnuji maximum, víkendy, prázdniny, ale mě by teď ani nic jiného nebavilo. Nedovedl bych si představit, že bych fotbal nehrál. Vím, že mám na sobě stále co zlepšovat," je si vědom fotbalista.
Mezi jeho fotbalové vzory patří polský reprezentační gólman Artur Boruc (nyní ACF Fiorentina) a Manuel Neuer z Bayernu Mnichov. „Ten sice není úplně můj oblíbený, ale z brankářů hraje nejlépe nohama. To bych chtěl někdy umět jako on," usmívá se mladík. V Jablonci se jeho fotbalovému růstu věnuje trenér brankářů Jan Zelenka, v pondělí pak brankář A týmu Michal Špit spolu s Tomášem Bártou. „Občas jdu i na trénink A týmu, když jim chybí někdo na střelbu, to je pro mě velká škola." Jeho růst také ovlivňuje bývalý reprezentační gólman Petr Kostelník, který pracuje pro Zdeňka Nehodu.
Martin Krásný studuje na gymnáziu Dr. Randy v Jablonci, kde má individuální plán. „Naštěstí mi na škole vycházejí vstříc. Není to snadné všechno stíhat, ale do vzdělání člověk investovat musí, i když bych se rád v budoucnosti živil fotbalem nebo pracoval ve fotbalovém prostředí. I proto si chci udělat trenérský brankářský kurz a vzdělávat se v tomto směru. Trenér Skuhravý říká, že všichni hráči nemohou hrát ligu, pokud ano, je to normální, když se tak nestane, není to tragédie," tlumočí slova svého kouče brankář.
Martin Krása je „vítězný typ". Nikdy nechce prohrávat, a když se týmu nedaří, vzteká se. „Někdy jsem byl až agresivní, ale trenér Skuhravý mě umravňuje. Neumím prohrávat, a to už od malička. Když jsme doma hráli Člověče, nezlob se, rozčiloval jsem se a říkal, že podváděli. Neumím to a nechci umět, protože kdo neumí prohrávat, musí vyhrávat. Pro mě je porážkou i remíza. Gólman je srdce celého týmu, když se nedaří střelcům, je smutný, stejně jako jsou střelci smutní, když se nedaří gólmanovi. Když se nám nedaří, modlím se k fotbalovému bohu, a třeba v Liberci mě vyslyšel, když jsem se za stavu 0:1 modlil a nakonec jsme vyhráli 3:1."
Talentovaný fotbalista svou lásku k fotbalu neskrývá. „Fotbal mě opravdu moc baví a mám ho rád. Velmi mě v tom podporuje maminka. Vytváří mi skvělé zázemí, vozí na tréninky a jen díky ní to všechno stíhám," nezapomíná zmínit sedmnáctiletý Martin Krásný.
Jan Bendl
