Také v novém ročníku fotbalové Gambrinus ligy budeme pokračovat v představování nováčků v týmu Jablonce. Dnes se podíváme do nově vytvořeného realizačního týmu, dostává na nového asistenta trenéra Václava Kotala Michala Šmardu, kterého si nový trenér přivedl ze svého bývalého působiště v Hradci Králové.
Bývalý český fotbalista, záložník. V mládežnických kategoriích hrál za Spartak Hradec Králové, kde také začal svou ligovou kariéru. V roce 1996 přestoupil do SK Sigma Olomouc a odtud v roce 1998 do AC Sparta Praha. V lize dále pokračoval v Blšanech, Viktorii Žižkov a vrátil se do FC Hradec Králové. Kariéru ukončil v Bohemians 1905. V lize odehrál 341 utkání a dal 19 gólů. Se Spartou získal v sezoně 1998 - 1999 ligový titul, s Viktorií Žižkov byl dvakrát v lize třetí - v sezonách 2001-2002 a 2002-2003. V evropských pohárech nastoupil v dresu Viktorie Žižkov do 6 utkání. Po skončení aktivní kariéry působil jako asistent v FC Hradec Králové a od sezony 2012-2013 bude asistentem v Jablonci.
Hrál jste v mnoha klubech, jak na svá angažmá vzpomínáte?
Je to tak. Prošel jsem asi sedmi kluby a dá se říct, že jsem se cítil všude dobře. Nejlíp asi v Olomouci, na Spartě a na Žižkově, to byly krásné časy. Škoda jen, že mě potkaly zdravotní komplikace ve Spartě. Tam jsem měl v nejnevhodnější dobu dvakrát zlomenou zánártní kůstku, a tím pádem jsem přišel o ligu mistrů a nemohl za ni sehrát i více ligových zápasů. Ale jinak jsem si vybral kluby, které měly dobré zázemí a opravdu jsem si to užíval.
V kolika letech jste ukončil fotbalovou kariéru?
Ve 38 letech v Bohemce. Tam jsem si na závěr kariéry užíval krásné divácké kulisy a dodnes mě mrzí, že jsme spadli. Myslím, že to bylo zbytečné. Ale pokud se pamatuji, tak o vás přesto Bohemka stála a chtěla, abyste pokračoval. Ano, měli enormní zájem, abych pokračoval, ale já jsem dostal nabídku z Hradce Králové, abych se vrátil na pozici sportovního manažera.
Toho jste ovšem nakonec nedělal.
Oslovili jsme trenéra Machalu a on mi nabídl, abych dělal asistenta trenéra. Přijel jsem to. Rok mi však trvalo, než jsem se s přechodem z hráčské na trenérskou kariéru vyrovnával a řada lidí mi říkala, že jsem měl ještě hrát. Ale byla tady šance dělat trenéřinu, rozhodl jsem se dobře. Na hřišti se cítím lépe než v kanceláři a teď už rozjíždím pátou sezonu v roli asistenta.
Na který zápas ve své bohaté fotbalové kariéře nejraději vzpomínáte?
V 18 letech jsem s Hradcem postoupil do 1. ligy a s ním jsem také vyhrál na Strahově pohár. Na Spartě jsem získal titul, na Žižkově opět český pohár. Pak to byla výhra se Žižkovem nad Rangers a další zápasy. Těch vzpomínek je za tu dlouhou dobu hodně.
Na jakém postu jste hrál?
Většinou jsem hrál levého obránce, záložníka nebo defenzivního záložníka.
Jaký jste byl hráč?
Vždy jsem se snažil odvádět poctivou profesionální práci.
Váš otec byl známým fotbalovým trenérem. Jak přijal vaše rozhodnutí stát se také trenérem?
S tátou jsem chodil na hřiště už jako malý kluk, takže jsem byl stále mezi dospělými hráči a často se pohyboval v kabině. Dá se říct, že jsem se do toho už pomalu dostával a že jsem se stal trenérem, ho vlastně ani nepřekvapilo. On toho zažil také dost. Trénoval Hradec, Cheb, Mladou Boleslav, Turnov, Pardubice a další mužstva. V současné době trénuje v krajském přeboru Dobříkov.
Bavíte se s ním o fotbale?
Samozřejmě. Když se vidíme, tak se o ničem jiném snad ani nebavíme. Chodil na nás, když jsem trénoval v Hradci. Řekne svůj názor, ale nemluví mi do toho. Kolikrát to z tribuny vidí jako divák, a pak se bavíme, proč jsme hráli třeba jinak, než to vidí on. Proto se stává, že se hodnocení diváka nebo novináře s hodnocením trenérů někdy trochu rozchází.
Byl se podívat v Jablonci na Ostravě?
Nebyl, měl nějaké povinnosti. Ale rád přijede, protože z fotbalového působení tady zná hodně lidí.
Kdy jste začal trénovat?
Pamatuju se, že v roce 1992 až 1993 jsem hrál za Hradec a v té době moje první trenérské krůčky začaly na Slavii Hradec a pak jsem trénoval sedmi až osmileté žáčky v FC Hradec Králové.
Myslíte si, že by si měl každý trenér nejdřív zkusit trénovat mládež?
Trénovat mládež je úplně něco jiného než dospělé. Ale určitě je pro trenéra lepší, když to v žáčcích a v dorostu zkusí.
Jste mladý trenér. Máte svůj vzor?
Už když jsem hrál, bylo mým snem pokračovat jako trenér a jsem moc rád, že se mi to splnilo. V té době jsem už pozoroval práci trenérů a od každého jsem se snažil něco dobrého pochytit. A můj vzor? Ne, nemám.
S trenérem Kotalem spolupracujete čtvrtým rokem. Jaká to je spolupráce?
Hlavně bych chtěl říct, že pracovat pod ním je pro mě ohromná škola a vážím si toho. I on začínal jako asistent a pak přešel na pozici hlavního trenéra, takže přebírám jeho zkušenosti. Bavíme se o fotbale a každý si řekne k tomu svůj názor.
Čeho byste chtěl jako trenér dosáhnout?
Vždycky jsem si přál být u mužstva, kde jsou zdraví a pracovití hráči, kteří chtějí spolu s trenérem něco vyhrát, něčeho dosáhnout. Chci, aby si hráči vážili toho, že tak krásné zaměstnání, jako je fotbal, mohou vykonávat.
MICHAL ŠMARDA
Pozice: Asistent trenéra
Věk: 41 let
Stav: ženatý, dvě dcery a syn
Jan Bendl
