Největším smolařem v proměňování šancí se v utkání se Slováckem stal Jan Kopic. Na kopačce měl během celého zápasu šest spálených šancí.
Honzo, povedlo se vám někdy v zápase spálit tolik šancí, co jste měl dneska?
Ne, nevzpomínám si. Dneska to bylo výjimečné. Nevím, co jsem při těch šancích dělal..... Takovýhle zápas jsem ještě nezažil. To bylo jako na tréninku. V tréninku to dávám, tady ne. Dneska to byl zápas šance za šancí a nakonec jsme se strachovali o výsledek.
Dělal jsem si poznámky a měl jste jich za zápas šest, ale tutových. Která z nich byla největší?
Všechny byly obrovské a měl jsem to zkrátka dát. Už v první půli jsem měl dát tři góly a největší asi byla ta, co jsem byl sám před golmanem a přestřelil jsem. Ve druhé půli mi to tam někdo vyrazil z prázdné branky a ještě k tomu jsem nastřelil tyč. Doufám, že se mi to v zápase už nikdy nestane. To prostě není možné tohle nedat.... !
Přitom váš výkon byl velmi dobrý. Byl jste aktivní a dokonce jste i příkladně bránil, což v některých zápasech nebývá.
Děkuju za pochvalu. Snažil jsem se nějakým způsobem ty šance, které jsem nedal, odčinit. Kdybychom ztratili body a nedal bych ty góly, tak by to všechno bylo na mně. Měl jsem dát do poločasu dva góly, měli jsme vést čtyři nula a byl by klid. A po poločase jsme se mohli šetřit na čtvrteční pohár. Takhle jsme museli hrát do poslední minuty.
{video}
Jak jste viděl průběh zápasu?
Už jsem o tom hovořil. Bylo to jako na tréninku a tenhle zápas jsme měli jednoznačně v našich rukách. Že jsme neproměnili snad deset, jedenáct superšancí je škoda. Myslím si, že se fanoušek musel bavit.
Jaký to je pocit nedat tolik šancí?
Hrozný... . Je to tlak. Přitom jsem se cítil dobře a do šancí jsem se dostával. Dobře se mi i běhalo, ale vstřelit aspoň jeden gól se mi nepodařilo. Snad v Norsku.
Vlastimil Cakl
